Dá se vůbec s dětmi mluvit o smrti?

Dobrý den,

posílám zpětnou vazbu na čtvrteční povídání o smrti a umírání.

Mně se povídání moc líbilo- Sice jsme v druhé části slyšela jen kousek, ale i tak to celé hodnotím velmi pozitivně. Utvrdilo mě to v tom, že se s dětmi má mluvit a smrti a že se mají brát i na pohřeb či na hřbitov. Období, kdy se mě starší dcera ptala, jestli taky umře, už máme za sebou a teď čekám, kdy s tímto tématem dojde druhá. Moc se mi líbily věty, které nejsou vhodné říkat pozůstalým a docela mě překvapilo, že je toto nejtěžší situace pro puberťáka. Důležité je asi o tom doma mluvit, ale ne každý je toho schopen a je pravda, že když nám umřela kočka, tak jsem se toho děsila, jak to holkám říct. Mladší to vzala v pohodě, měla tehdy 3,5 roku, starší 5,5 letá začala brečet a tím "nakazila" pak i tu mladší, která pak taky brečela, ale nevěděla proč.

 

Ohledně knížek, co se týkají smrti, mě napadla ještě kniha Bratři Lví srdce od Astrid Lindgrenové. Měli jsme půjčenou knihu Myši patří do nebe, ale holky moc nezaujala, takže jsme ji ani nedočetli.

Děkuji moc za povídání.