Najít shodu....
Je listopadová sobota dopoledne, prší. Nám. Přemysla Otakara v ČB je téměř liduprázdné. Blížíme se s manželkou ke katedrále ve značném spěchu, protože věžní hodiny zrovna odbíjí půl desáté dopoledne, tedy čas, ve který má začínat přednáška, na kterou se velmi těšíme. V tom spěchu přemýšlím o tom, zda-li, když přijdeme na poslední chvíli, nebudeme muset stát, nebo zda-li se vůbec vejdeme dovnitř.
Obavy jsou rozptýleny hned po příchodu do sálu, kde se nám dostává milého přivítání od paní Poláčkové, a i s P.Opatrným se můžeme pozdravit. Lidé se teprve schází, takže nepříjemný pocit z toho, že jdeme pozdě, je pryč. Možná, že i díky nepřízni počasí se schází pouze omezené množství lidí, což pro atmosféru v sále je sice velmi příjemné, protože zde bylo vytvořeno přívětivé "domácké" prostředí, ale na druhé straně mi je líto, že přednášku nemůže slyšet větší počet lidí.
A nyní už dochází ke ztišení a paní Poláčková vítá a představuje P.Opatrného. Namísto pátera se však ujímá slova adventistka Věruška (pozn. jméno upraveno), která asi nepochopila, že přišla na přednášku, ale myslela si, že ihned začíná diskuze. I zde se projevila naprostá profesionalita P. Opatrného, který ji velmi trpělivě, přesto však přesvědčivě uvádí do reality. Věruška poté odchází, ale patrně nebyla připravena k tomu, aby se dozvěděla něco nového.
Přednáška a následná diskuze byla velice užitečná, protože P.Opatrný moc dobře ví o problémech lidí jednadvacátého století a umí odpovědět na aktuální otázky, které věřící, či upřímně hledající, trápí.
Domů jsme odcházeli s hřejivým pocitem z příjemného zážitku. Ovšem mrzelo nás, že řada židlí v sále zůstala neobsazena. Nemohli jsme se proto ubránit pocitu, že podobným akcím by měla být při ohláškách v kostelích věnována větší pozornost.
Petr Pácal